Deníček příležitostné cyklistky aneb Do práce na kole 2018

S kolegy jsme se v květnu zapojili do celorepublikové soutěže Do práce na kole 2018. Dostali jsme krásná žlutá trička a druhý květnový den (první pracovní) vyrazili do práce na kole, náš brněnský kolega na koloběžce (na fotce chybí, protože se bohužel ještě neumíme vyfotit v jednom čase na dvou místech najednou).

Den první (2. 5. 2018)

Tak jsme v tom. Nás pět. 4 na kole a jeden pěšky.

Zmiňovat tu budu jen své stručné zážitky z cesty do práce na kole.

Lidi v cestě – štrádujou si to přes jasně bílé značky kola v pruhu pro cyklisty a nikterak je to netrápí. Objíždět je člověk musí v dostatečně bezpečné vzdálenosti, jinak hrozí, že je smete, protože si to naprosto neplánovaně vykročí jiným než očekávaným směrem. O domácích mazlíčcích na vodítku nebo bez něj nemá ani význam se zmiňovat.

Den druhý (3. 5. 2018)

To takhle narazíte na kilometrovce (kilometrová alej vedoucí přibližně od plzeňské zoo do přibližně centra města) na pána s kočárkem, kterej už to tak nemůže vydržet, že udělá vlevo v bok, rozepne kalhoty, nohama stále na cestě, zírá na vás a do toho vykonává potřebu. Zkrátka když musíš, tak musíš.

Den třetí (4. 5. 2018)

Ani dnešní den nebyl výjimkou v pokračujícím překvapení, co všechno lze potkat cestou do práce na kole. Dneska si to přímo prostředkem cyklostezky způsobně štrádovaly 2 hrdé kachny. Přesněji řečeno paní kachna a pan kachňák. Když je omrzelo prudit cyklisty, podlezli pod dřevěným ohradníkem a pokračovali rovnou do silnice, potěšit i pány řidiče a paní řidičky. I oni z toho měli ohromnou radost, nohu na brzdovém pedálu a vyjevený výraz se nedal přehlédnout. Ti ze zadních řad, kteří nechápali, proč na takovém místě auta před nimi zastavila, se snažili vyjet ze své jízdní dráhy a příp. stojící „kolonu“ předjet; marně. Kachničky spokojeně a způsobně přešly přes silnici a dál dělaly, jakoby nic.

Den čtvrtý (7. 5. 2018)

Čtvrtý den prý bývá kritický. Naštěstí tentokrát takový nebyl. Bylo po víkendu a před státním svátkem, ve městě skoro ani noha. Dnes na pohodu. =o)

Den pátý (9. 5. 2018)

Dnes je zase ten významný den, kdy lidé s železnou pravidelností vystrkují své popelnice přímo do pruhu cyklostezky. Aby mě to tolik nerozčilovalo, dala jsem si mezi popelnicemi slalom a brala to s nadhledem. 

Den šestý (10. 5. 2018)

Některé cyklostezky by si zasloužily renovaci. Poučení? Tam kde to neznáš, jeď pomalu, nebo to bude hodně bolet. A taky bacha na větve, některé se linou z kraje chodníku přes celou jeho šířku, a kdyby náhodou ne, tak pruh pro cyklisty bývá vždy nejblíž těmto keřům, jak zákeřné.

Dnes, po dešti, nikde ani louže (jak byla zem vyprahlá, všechnu vodu vcucla). Přesto člověk poznal, že pršelo. Některé větve pod tíhou deště klesly na takovou úroveň, že kdyby člověk nekoukal i před sebe (do úrovně očí), (ne)jednu by schytal.

Den sedmý (11. 5. 2018)

Ani po předchozích zkušenostech nečekej, že ti někdo uhne. To, že budeš milá, není polehčující okolnost a nemá vliv ani na malou bezvýznamnou laskavost.

Den osmý (14. 5. 2018)

Dnes mi poprvé přes cestu přeběhla kočka. Ještěže nebyla černá. Dokonce byla stejně tak vystrašená, jako ten pán, kterého jsem vyděsila cestou z práce. Asi šel kilometrovkou poprvé, jinak by ho tam kolo nepřekvapilo.

Den devátý (15. 5. 2018)

Ty větve se sklání čím dál tím níž, za chvíli ani přikrčení nepomůže. Poslední krásné slunečné ráno (blíží se déšť).

Den desátý (16. 5. 2018)

Dnes je zase den popelnic v cyklostezce.

A taky první chladnější ráno od začátku května.

Den jedenáctý (17. 5. 2018)

Je po dešti a nikde ani louže. Vyprahlá země všechnu vodu vcucla.

Den dvanáctý (18. 5. 2018)

Druhý den po dešti, chladné ráno, ale sluníčko nad obzorem a vedle kilometrovky se v polích válí jemná mlha.

Den třináctý (21. 5. 2018)

Dnešek je velký letecký den … všude po cyklostezkách, chodnících a přilehlé zeleni spousta ptáků. Ornitologové by si přišli na své. Ochočení holubi skoro odmítali uhnout z cesty.

Den čtrnáctý (22. 5. 2018)

Dnes akce „zmrzlina na triko“ a příjemně teplé ráno na cestu do práce.

I dnes bylo jedno poprvé – poprvé jsem na kilometrovce dávala přednost autu, které mi křížilo cestu. Od doby, co na tomhle místě jeden známý nedal autu na svém kole přednost a skončil se zlámanýma rukama, dávám si na tahle místa pozor. Denně tam ale potkávám cyklisty, kteří dopravní značky neřeší a jedou, co to dá.

Den patnáctý (23. 5. 2018)

Dnes je zase ten slavný den, kdy se lidi chlubí svými popelnicemi na veřejném chodníku, a co líp, v cyklostezkovém pruhu. Dnešní čekání na semaforech mi přišlo skoro nekonečné.

A dnes byl i den, kdy jsem byla rychlejší než auta, která stála v koloně ve směru do centra (#dobryPocit).

Den šestnáctý (24. 5. 2018)

I dnes je velký letecký den, všude po cyklostezkách a chodnících i v přilehlé zeleni spousta ptáků.

Celý den vydatně pršelo a tak jsem si dala sprchu tentokrát už cestou domů a dojela celá promoklá. Některé louže na Kilometrovce byly překvapivě hluboké.

Den sedmnáctý (25. 5. 2018)

Brzy ráno ještě pršelo, proto jsem se rozhodla si přispat a vyrazit do práce na osmou (místo standardní sedmé ranní). Vyplatilo se, pršet přestalo.

Dnes jsem se rozhodla, po včerejší zkušenosti, vyrazit jinou trasou. Na Kilometrovce už by se určitě obří louže po včerejším vydatném dešti nedaly objet. Připsala jsem si hned o půlkiláčku víc.

Den osmnáctý (28. 5. 2018)

Zničehonic odpoledne na radaru bouřky ženoucí se nad Plzeň. Sedla jsem na kolo a vyrazila z práce. Ve městě sucho, na Kilometrovce už mokro, v Lochotínském parku to vypadalo jako po slejváku. Vyjedu na chodník sousedící se silnicí a dostanu facku od horkého a extrémně dusného vzduchu. Sice po dešti, všude kaluže, ale vzduch horký a nedýchatelný. Už bylo po dešti, ale nikterak se neschladilo.

Den devatenáctý (29. 5. 2018)

Dnes prvně ráno v kraťasech a i tak bylo až dost teplo. Lidi mě nepřestávají překvapovat. Jedna paní se vyděsila, přestože jsem ji objížděla v dostatečné vzdálenosti a přestože šlapala v cyklostezkovém pruhu. Jiný pán, co šel proti mně, ani nehnul brvou a čekal, že z „mého“ pruhu uhnu. Po včerejším dešti na Kilometrovce opět překvapivě ani louže.

Den dvacátý (30. 5. 2018)

Další krásný slunný den, ráno v kraťáskách a odpoledne pokud možno stínem. Když už je tak krásně, proč to nevzít po práci k plzeňským rybníkům.

Den jedenadvacátý (31. 5. 2018)

A je to tu. Poslední den – tedy ten soutěžní.

Ráno snídaně pro cyklisty – parádní společnost milých a usměvavých lidí, i když bylo brzo ráno, super občerstvení a zakončení akce.

Odpoledne zážitková jízda po krásách Plzeňska a posbírání posledních kilometrů.

Díky za tuhle parádní akci a napřesrok se těším zas.

Co jsem se za ten měsíc naučila?

Cyklista je až poslední v řetězci: auto – chodec – kolo.

Máš přednost? Zastav a rozhlídni se.

To, že tě někdo vidí, není přímo úměrné tomu, že uhne.

Ty bílé pruhy v cyklostezce nikoho nezajímají, tím míň chodce. Prakticky si to cyklista může přeložit jako „pozor, dej přednost chodcům, protože oni ti jí nedají“.

Je jiný cyklista rychlejší než ty? Šlápni do toho (tedy do pedálů), jedeš pomalu.

Ráno strávené v přírodě, na sluníčku, za zpěvu ptáků je k nezaplacení.

V tramvaji jsem se cítila skoro jako cizinec.

Čím širší je chodník, tím víc se lidi na něm roztahujou.

I kdyby šel jeden člověk po chodníku, půjde prostředkem.

The best of – co všechno lze potkat na cyklostezce

• Popelnice
• Čůrajícího exhibicionistu
• Páreček způsobných kachen
• Kačera, který umí pozdravit
• Sekačku
• Dodávku a jiná auta
• Keře schválně rostoucí přímo do cyklostezky a natolik nízko, že je nejde podjet ani při snaze pokořit světový rekord (po dešti je laťka ještě o kus níž)
• Kachny a labutě (pod/vedle cyklostezky)
• Vlak (nad cyklostezkou)
• Vrtulník (nad cyklostezkou)
• Srnku (pokud se za cyklostezku považuje cesta v lese)
• Bažanta (myšleno živé zvířátko)

Výsledky

Během května 16 347 účastníků výzvy našlapalo do práce a z práce přes 400 tisíc zelených cest (celá ČR).

Náš tým se umístil na krásném 50. místě z 220 plzeňských týmů, co se týká četnosti jízd. Celkově jsme ujeli krásných 1023,4 kilometrů.

Pojďte do toho příští rok s námi!